Některé koncerty vám uvíznou v hlavě, nějak víc (ty únavné každoroční žebříčky mě moc nebaví a žebříčkování vůbec).
Koncerty typu pražská Archa v druhé půli 90.let, když Michal Prokop snad křtil asi Černý ovce nebo tamtéž tuším na počátku milénia, když se vzpomínalo na Petra Kalandru si prostě pamatujete i po letech.
A tak když se minulý týden objevilo na muzikus.cz info, že Olin slaví, řekl jsem si to bude ono.
Den předtím jsem ušetřil 40ká (na cédo) za lístek a zachránil tím účast (přišel sem na poslední chvíli, tak přesně nevím od které chvíle bylo vyprodáno).
Olina si pamatuju nejvzdáleněji a asi nejvíc z Malostranské besedy. Ve všech sestavách působil vždy asi nejsympatičtějším, skoro až „amatérským“ dojmem a nějakým svým „pozitivismem“.
Nemám bohužel v malíku všechny nedělní sestavy (a nechce se mi pátrat) ani skladby (jakože bych rád), tak aspoň selektivně a subjektivně:
Začínalo se ve větší sestavě rovnou nějakou peckou s „koulema“ (jíž sem chytil jen konec) a pak hned přišel Skoumal a Březen (to miluju), takže sem byl rovnou v eufórii, doma, „mezi svými“ a plně polapen. Následovala tuším „Svátky zapomnění“ a ještě něco. A hned další pecka a to zatraceně silná – Vlasta Třešňák coby „folkové duo Mess a Lianz“ jen ve dvou s kytarou a cellem, podle mě ve skvělé formě. I když jde vokál někdy možná mimo mikrák nebo je špatně slyšitelný (srozumitelný). Ve druhé skladbě se přidala foukací harmonika (?) a tahle dvojice pro mě patřila k vrcholům.
A hned další, Vladimír Merta, ve svém bílém „samurajském“ hábitu, s výborně znějící kytarou a doprovodem, (skvělé) trubky, bicími, snad další kytarou a Olin. Merta je v pohodě a formě, i když jeho vokál je slyšet málo a rozumět ještě hůř. Ale vůbec to nevadí. Úžasné písně, výborné texty. Pódium si to začíná maximálně užívat.

Volá mi kamarád, jsme domluveni, stojí nahoře, je vyprodáno…znova děkuji té charismatické paní co to celé pořádala. Probůh co je to za nařízení 550 lidí limit a konec přesně úderem 22hodiny?! Malá odboč – kdyby Praha měla pořádného primátora (a ne tohohle skauta a horolezce) tak se osobně postará, aby takováhle akce měla vyjímku.

Merta pokračuje. Pódium i publikum je v nadšení. Olin se občerstvuje kromě Plzně i roztomilým malým stříbrným větráčkem. Nemluví moc, ale naprosto trefně. Jako ve chvíli, kdy ohlašuje Norbi Kovácse slovy „teď bude hrát sám, protože to je taková krása, že bych to ani neuměl (ho doprovázet).“ A má naprostou pravdu. Největší překvapení večera. Jedna sólovka (jediná za celý večer). Absolutní pecka! Olin je z ní taky hotov, prý nová věc. A pokračuje se dál. V triu, Ivana Hlase. Nejsem velký fanda na Ivana, ale tohle zní fantasticky. Hlavně díky Norbimu. Zážitek. Toho kluka pozorovat. A poslouchat. Ivan je rozumně upozaděný, zklidněný. A předává první dárek. Dárkovou letenku na let balónem. Tohle trio si objevte (jdu po něm pátrat radši hned).
Teď nevím (jak to člověk nesepíše rovnou a místo toho odhazuje sníh, o půlnoci, a z půlky silnice k tomu), ale snad přichází pauza. Krátký pivo, osobní rozhovory.
Pokračuje se. Třešňák s doprovodem většího bandu, furt hodně dobrý.
Znovu Merta (band zůstává), už jen v rozepaté mikině, ovšem skvělá věc „Jin a Jang“ a střídají si vokál s Olinem.
A další pán na holení, Vladimír Mišík. A Etc. (skvělý famózní housle).
Olin prý skoro nezkoušel na tenhle večer (aby si ho užil), jen s Etc. nazkoušeli před pár dny dvě věci z nového cd.
Mišík válí, padne sem, vypadá líp než před časem, a teď si to všichni definitivně vychutnávaj. Už fakt nevím v které chvíli se to křtilo, trnkovicí TR ´09 Olinova táty, políval Norbi. A po delším setu Mišíka, přichází poslední sestava, Blues Session. Chvíli odpočívám, ale harmonika, trumpety a kytary mě zvedají zase hore. A Kalandrova Postavím si dům z obilí s vokálem Ondřeje Konráda mě posílá až ke stropu. Prý „gratuluje“ i Petr K.
Teď to muselo přijít, hromadné gratulace. Olivovo Kladívko zvané OKáčko (famózní předávací veřejný dopis), úžasné nové cello snad ze Slovenska…Olin je vedle. Přichází folklórní kutálka a on s nimi zpívá. Z krku se sundavá na špagátu pálenka a špek…
A poslední song. Tady má Olin můj neskonalý obdiv a poklonu. Tenhle jemně a lehounce patetický song totiž zahrát takhle neskonale trefně a padnoucně musí vyžadovat odvahu. Stejně jako napsat jeho slova:

„čím dál tím víc mě bolí
jak paměť krátkou máme
cítím stesk vojáka v poli
já nezapomínám
jak tu ostnatými dráty
bolševická lůza
omotala státy
a vysála víru z nás
jejich chléb a hry
byly vždycky k mání
bože, jak přežít
to přežívání
a ten čas, co prý rány hojí
jen zabíjí další z vás
i školy
mlčí o obětech
těch doma hodných strýčků
Vašů, Urválků a Grebeníčků
kde je pokání
za mučení a vraždy?
jejich pohrdání přece
vidíme zas a zas
místo toho, aby
rozum řekl Stůj
v půlce parlamentu
bolševický hnůj
lůzu volí zase jenom lůza
celý ten váš věčný čas
lůzu volí zase jenom lůza
každý druhý z vás“

Konec. Sekundová pauza. Někdo mě zachraňuje a volá BRAVO. Potlesk nebere konce, ale je po 22hod…Jdem odhrabovat sníh.
Kdysi někde Rejžek naříkal, proč nahrávací firmy nezaznamenají různé „tributové“ koncerty ať na Slamníku či jinde. Nenaříkám, třeba to jednou někdy někdo někde vydá.
Jako Noční lov, Olina Nejezchleby, mj. díky elánu Šimona Kotka. Když mluvil Mišík o tom, jak Olina mockrát přemlouvali už před x-lety, aby natočil sólovku, a že je teď moc rád, že už konečně „dospěl“ a dozrál k ní – mluvil mi z duše.
Myslím v sobotní Čajovně ČRo3 jsem odchyt asi dvě tři věci.
Po koncertě zmožen odklízením sněhu a pokročilou hodinou jen jediný poslech. Teď mi tu rotuje tenhle Noční lov a mám stejný pocit jako Mišík, Bezr ad.
Tohle cd není peckou ani albem roku či desetiletí. Ale je strašně příjemný, pohodový, domácký, milý, objevný, pojmenovávající, nevykalkulovaný, vtipný, svý ad.
Tak vám přeju příjemný LOV, do uší.
Oline, vše nej.
Vítku, trafikante nejoblíbenější, tohles prošvih.


Pozn.: tohle samozřejmě není žádná recenze ani report, ale jen subjektivní (proto zapomenuto plno jmen, tak aspoň jedno, Pavel Skála, já ho na začátku nemoh poznat, smajl. I proto ta čeština...snad promine) dojmy z jednoho mimořádně povedeného koncertu - Praha, palác Akropolis, 10.ledna 2009, Jaroslav Olin Nejezchleba a hosté - 50 let, vstup 180 (v den akce 220) vyprodáno (550 návštěvníků + volné vstupy).
Debutové autorské (jeden text a jeden recitativ Marek Eben) sólové (nahráno ve dvou s výraznou účastí Norbi Kovácse) CD Jaroslav Olin Nejezchleba - Noční lov, vydává 100ProMotion.
Favoritní píseň: Čekání na sníh

A očima Bezra, teda hlavně Áji Dvořáčkové a ještě Ondra Konrád v LN.